O knize: rok / Slunce už dávno zmizelo za obzorem a vše kolem uvrhlo do neproniknutelné temnoty. Moje osamělá kouzelná koule ztuhla nehybně nad hrobem zarostlým trávou Sedl jsem si na kolena a opřel se jeho tváří o kámen, který si stále uchovával teplo. Vedle ležel zlatý prsten s rubínem „Vždycky bude se mnou,“ vzal jsem si koženou šňůrku z vlasů a provlékl jsem ji Navielovým prstenem a poprvé jsem si ji pověsil na krk dlouho jsem si mohl dovolit cítit bolest. Slzy se mi pomalu koulely po tvářích a zanechávaly mokré cestičky. Teď jsem věděl, kdo jsem, a věděl jsem, co mám dělat dál na cestu, kterou jsem si nechtěl vybrat, ale teď už bylo pozdě. Je příliš pozdě na to něco měnit.“ S chladným odhodláním jsem zvedl hlavu a nechal jsem větrem oschnout slzy. ta dýka."…